Amfibol - skupina amfibolů

silikáty – inosilikáty – skupina amfibolů

Seznam fotografií:

Foto 1: amfibol - Žleb u Hanušovic

Foto 2: amfibol - Obřice, České středohoří

Foto 3: amfibol - Domanínek u Bystřice nad Pernštejnem

Foto 4: amfibol - Řepiště u Frýdku-Místku

Foto 5: amfibol - Pecerady

Foto 6: amfibol - České středohoří

Foto 7: amfibol - Lukov

Foto 8: amfibol - Rešice

Foto 9: amfibol - Líšná u Sněžného

Foto 10: amfibol - Měděnec

Foto 11: amfibol - Vlčí hora u Černošína

Foto 101: amfibol - Laastal-Wallis, Švýcarsko

Foto 102: amfibol - Predozzo, Itálie

Foto 103: amfibol - Predozzo, Itálie

Foto 104: amfibol - Zillertal, Rakousko

 

V této rozsáhlé skupině důležitých horninotvorných minerálů je definováno přes 70 koncových členů. Amfiboly vyskytující se v přírodě jsou izomorfní směsí zpravidla několika koncových členů, izomorfní mísitelnost mezi koncovými členy je značná, ale ne neomezená.
Obecný vzorec amfibolů se uvádí jako:


A0-1 B2 CVI5 TIV8 O22 (OH,F,Cl)2,


kde pozici T mohou obsazovat atomy Si, Fe, Al a Cr, pozici C atomy Al, Cr, Ti, Fe+3, Mg, Fe+2 a Mn, pozici B atomy Fe+2, Mg, Mn, Ca a Na a pozici A atomy Na, K a Li. Na základě chemického složení lze amfiboly rozdělit do 4 skupin (Leake et al., 1997):

  1. Fe-Mg-Mn-Li amfiboly mají (Ca+Na)B < 1,34 apfu, tzn. Ca+Na v pozici B jsou zastoupeny méně než 1,34 apfu (= atomu na vzorcovou jednotku)
  2. Ca amfiboly (vápenaté) mají (Ca+Na)B > 1,34 apfu a NaB < 0,67 apfu
  3. Na-Ca amfiboly (sodno-vápenaté) mají (Ca+Na)B > 1,34 apfu a 0,67 < NaB < 1,34 (apfu)
  4. alkalické amfiboly mají NaB > 1,34 (apfu)

Struktura amfibolů má za základ dvojité dvojčlánkové řetězce (Si8O22)-12, které jsou protaženy podle osy c. Vedle toho existují ve struktuře „pásy“ koordinačních polyedrů označovaných A, M4 (B), M3 (Y), M2 (Y) a M1 (Y). Polyedry A mají 10-ti až 12-ti četnou koordinaci s OH skupinami a jsou umístěny v dutinách dvojitých aniontových řetězců. M4 pozice umístěné hned na vnější straně tetraedrických řetězců mají 6-ti až 8 -četnou kordinaci a vstupují do nich především prvky ze vzorcové pozice B. Oktaedry M1, M2 a M3 jsou hranami spojeny do pásů paralelních s osou c a vstupují do nich prvky ze vzorcové pozice C. Pozice M2 jsou koordinovány pouze s kyslíky, pozice M1 a M3 jsou koordinovány se 4 kyslíky a 2 hydroxyly.
Vzhledem k proměnlivému složení ve skupině amfibolů se více či méně odlišují i jednotlivé fyzikální vlastnosti. Hlavní společnou vlastností všech amfibolů je dokonalá štěpnost podle prizmatu (110). Rozeznávání amfibolů je běžnými metodami velmi obtížné, často je důležitá parageneze, ve které se konkrétní amfibol vyskytuje. Přesná identifikace amfibolu je možná pouze na základě znalosti přesného chemického složení.

Pro účely tohoto atlasu jsou všechny fotografie amfibolů, u kterých není jasné přesné složení, zařazeny do skupiny amfibolu.

Zpět: klasifikace inosilikátů

© Václav Vávra, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, vavra@sci.muni.cz