Biotit

silikáty – fylosilikáty – skupina trioktaedrických pravých slíd

Seznam fotografií:

Foto 1: biotit - Brno - Židenice

Foto 2: biotit - Brno-Židenice

Foto 3: biotit - Krupka

Foto 4: biotit - Brno ( Královo Pole)

Foto 5: biotit - Heřmanov u Velkého Meziříčí

Foto 6: biotit - Dolní Bory

Foto 7: biotit - Dolní Bory

Foto 8: biotit - Sudoměř

Foto 9: biotit - Černá Voda u Žulové

Foto 101: biotit - Toairizoni, Tyroly

Foto 102: biotit - Švédsko

Foto 103: biotit - Monzoni, Fassa, Itálie

Foto 104: biotit - Monzoni, Fassa, Itálie

Foto 105: biotit - Franklin, New Jersey

Foto 106: biotit - Švýcarsko

 

Složení K(Mg,Fe)3 (Si3AlO10) (F,OH)2
Symetrie monoklinická (C2/m)
Forma výskytu Tabulkovité nebo krátce sloupcovité pseudohexagonální krystaly jsou vzácné, agregáty jsou hrubě až jemně lupenité, lístečkovité nebo šupinkaté.
Barva černá, tmavě hnědá, červenohnědá, zelenavá
Lesk perleťový
Štěpnost dokonalá podle {001}
Tvrdost 2,5–3
Hustota 2,8–3,4
Indexy lomu N(alfa) = 1,565–1,625; N(beta) = 1,605–1,675; N(gama) = 1,605–1,675
Jiné vlastnosti Jednotlivé lupínky jsou ohebné až křehké, vyskytuje se ve více polytypech. Označení biotit je klasifikačně nesprávné, jedná se o minerál z řady flogopit – annit s mírnou převahou hořečnaté složky, který je běžnou součástí magmatických a metamorfovaných hornin.
Typy výskytu Je hlavním tmavým horninotvorným minerálem magmatických (granodiority, syenity, diority, andezity, pegmatity, lamprofyry), metamorfovaných (svory, ruly) i některých klastických sedimentárních hornin. Zvětráváním přechází na chlority, vermikulit nebo smektit. Méně často se objevuje ve skarnech nebo greisenech.
Výskyty ve světě nespočet lokalit v celém světě ve výše uvedených horninách
Výskyty v ČR Brno – Maloměřice (brněnský masiv); pegmatity: Dolní Bory, Budislav, Domažlice, Věžná; ruly moldanubika a mnoho dalších
Další informace

http://www.webmineral.com/data/Biotite.shtml#.UIY082LE6Ck

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_13_fylosil/kap_7_13_fylosil.htm#7.13.4.3.

Zpět: klasifikace fylosilikátů

© Václav Vávra, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, vavra@sci.muni.cz