Epidot

silikáty – sorosilikáty – skupina epidotu

Seznam fotografií:

Foto 1: epidot - Sobotín - Pfarrerb

Foto 2: epidot - Sobotín - Pfarrerb

Foto 3: epidot - Sobotín

Foto 4: epidot - Sobotín

Foto 5: epidot - Sobotín

Foto 6: epidot - Sobotín

Foto 7: epidot - Střelice u Brna

Foto 8: epidot - Blansko

Foto 9: epidot - Krásné u Šumperka

Foto 10: epidot - Mirošov u Dolní Rožínky

Foto 11: epidot - Maršíkov

Foto 101: epidot - Kappenwand, Solnohrady

Foto 102: epidot - Pinogan

Foto 103: epidot - Knappenwand, Rakousko

Foto 104: epidot - Untersulzbachtal

Foto 105: epidot - Untersulzbachtal, Rakousko

Foto 106: epidot - Arendal, Norsko

Foto 107: epidot - Černomorec, Burgas, Bulharsko

Foto 108: epidot - Černomorec, Burgas, Bulharsko

 

Složení Ca2Fe3+Al2(Si2O7)(SiO4)O(OH)
Symetrie monoklinická (P21/m)
Forma výskytu Zpravidla vytváří krátce až dlouze sloupcovité krystaly protažené podle krystalografické osy y, které bývají omezené řadou krystalových ploch nápadně rýhovaných ve směru protažení. Krystaly, často hojnoploché, bývají zakončeny plochami pyramidálními, prizmatickými a domatickými. Jednotlivé sloupce srůstají podle (100). V některých případech může mít epidot i zrnitý nebo celistvý charakter, mnohdy tvoří pseudomorfózy po skapolitu, granátu, augitu nebo amfibolu.
Barva žlutozelená, tmavě zelená, černozelená, závisí na obsahu železa ve struktuře
Lesk skelný (krystalové plochy)
Štěpnost dokonalá podle {001}, nedokonalá podle {100}
Tvrdost 7
Hustota 3,3–3,6
Indexy lomu N(α) = 1,723–1,751; N(β) = 1,730–1,784; N(γ) = 1,736–1,797
Jiné vlastnosti šedavě bílý vryp
Typy výskytu Jde o hlavní horninotvorný minerál vznikající v podmínkách facie zelených břidlic, glaukofanitové a granátických amfibolitů. Při kontaktní metamorfóze se může tvořit ve facii albit-epidotických a amfibolických rohovců. V magmatických horninách bohatých vápníkem nebo v některých bazaltových tufech indikuje jeho přítomnost pozdní autometamorfózu nebo i retrográdní metamorfózu. V okolí rudních žil je typickým produktem hydrotermální alterace intermediárních až bazických hornin. Nejkrásnější krystaly epidotu pocházejí z alpských žil. Epidot bývá součástí kontaktně i regionálně metamorfovaných mramorů a erlanů. Může se koncentrovat i v aluviích.
Výskyty ve světě Pino Sol, El Alamos – Mexiko (pegmatity); Traversella – Itálie (skarny); rudní ložiska: Banská Štiavnica, Kremnica, Slánské vrchy – Slovensko, Transylvánie – Rumunsko, Rodopy – Bulharsko; alpské žíly: Knappenwand, Untersulzbachtal – Rakousko, Giasset – Itálie, Bourg d΄Oisans – Francie, j. Aljaška, s. Pákistán; mramory a erlany: Malé Karpaty – Slovensko, Ile-de-Groix – Francie; skarny: Arendal – Norsko.
Výskyty v ČR magmatické horniny: Blansko, Pecerady, Liberecko, Maršíkov – Rasovna, Mysliboří u Telče, Vlastějovice, Malešov; alpské žíly: Markovice u Čáslavi, Kozohlody –Mastná bába, údolí Sázavy – Jílové, Krásné u Šumperka, Sobotín – Pfarrerb; kontakty granitoidů s mramory: Žulová, Vápenná; Bludov u Šumperka (erlany), Jizerská louka (aluvium).
Další informace

http://www.webmineral.com/data/Epidote.shtml

http://www.mineralienatlas.de/lexikon/index.php/MineralData?mineral=Epidote

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_10_sorosil/kap_7_10_sorosil.htm#7.10.1.2.

Zpět: klasifikace sorosilikátů

© Václav Vávra, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, vavra@sci.muni.cz