Allanit

silikáty – sorosilikáty – skupina epidotu

Seznam fotografií:

Foto 1: allanit - Žulová

Foto 2: allanit - Žulová

Foto 3: allanit - Domanínek u Bystřice nad Pernštejnem

Foto 101: allanit - Ardenal, Norsko

Foto 102: allanit - Hitterö

 

Složení (Ce,Ca)2(Al,Fe3+)3 (SiO4)(Si2O7)O(OH)
Symetrie monoklinická (P21/m)
Forma výskytu Obvykle tvoří tabulkovité, někdy i sloupečkovité krystaly. Nejčastěji se vyskytuje v podobě nepravidelných zrn nebo zrnitých agregátů.
Barva hnědá, černohnědá, černá
Lesk skelný až mastný
Štěpnost nedokonalá podle {001} a {100}
Tvrdost 5,5
Hustota 3,3–4,2
Indexy lomu N(α) = 1,715–1,791; N(β) = 1,718–1,815; N(γ) = 1,733–1,822
Jiné vlastnosti průsvitný až neprůhledný, šedavě hnědý vryp, allanit obsahující Th bývá metamiktně přeměněný, starší název ortit, název se zpřesňuje podle převládajícího prvku REE, např. allanit-Ce
Typy výskytu Allanit představuje jeden z typických akcesorických minerálů magmatických hornin. Relativně často se vyskytuje v pegmatitech, zvláště v těch, které pronikají skarnovými tělesy. V sedimentech se v detritické formě nachází spíše jen ojediněle, může tvořit součást náplavů. Při regionální metamorfóze bývá v akcesorickém množství zastižen hlavně v rulách a amfibolitech, pěkně vyvinuté krystaly se vyskytují v aktinolitových horninách.
Výskyty ve světě pegmatity: Arendal – Norsko, Clarté – Francie, Madawasca – Ontario, Amelia – Virgínie, Barringer Hill – Texas, Bancroft – Ontario (Kanada); aktinolitové horniny: Pelham – Massachusetts; kontaktní horniny: Riddarhyttan – Švédsko, Mary Kathleen – Austrálie.
Výskyty v ČR granitoidy: brněnský masiv – Ivančice, Lažany, Bosonohy; Mutěnín; pegmatity: Kamenný Přívoz, Budislav, Chlumek, okolí Žulové a Písečné, Vlastějovice, Líšná, Domanínek; Kovářová (náplavy).
Další informace

http://www.webmineral.com/data/Allanite-%28Ce%29.shtml

http://www.mineralienatlas.de/lexikon/index.php/MineralData?mineral=Allanit

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_10_sorosil/kap_7_10_sorosil.htm#7.10.1.3.

Zpět: klasifikace sorosilikátů

© Václav Vávra, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, vavra@sci.muni.cz